Malý obývák, velká výzva aneb jak z něj vytřískat maximum

První byt, který jsem zařizovala sama, měl tak akorát 38 metrů a to včetně koupelny. Do velkého obýváku s kuchyňským koutem jsem potřebovala nacpat nejen pohovku, ale i místo na spaní pro občasné hosty. Oblíbená varianta „necháme to na ráno" nefunguje, když nemáte oddělenou ložnici. Rozhodla jsem se pro kvalitní rozkládací pohovku s click-clack mechanismem, která se promění v lehátko jedním pohybem zad. Jenže v obýváku byla jedna stěna dlouhá jen 240 centimetrů a na ni jsem potřebovala umístit nejen sedačku, ale i vytvořit dojem prostoru. Právě tehdy jsem pochopila kouzlo nástěnné malby. Na prázdnou zeď nad pohovkou jsem nechala namalovat jemnou, téměř průhlednou krajinu. Najednou se stěna „otevřela" a místnost začala dýc


Jedna z věcí, kterou jsem se naučila až po letech, je souvislost mezi strukturou lůžka a tím, co vidíte na zdech. Když kupujete rozkládací pohovku, řešíte hlavně pohodlí. Kvalitní sedačka má mít pevný slatted frame, tedy laťkový rošt, který se nepoddá a zajistí správnou oporu páteři. Na něj pak patří foam mattress z paměťové pěny, ideálně alespoň 12 centimetrů. Jenže pokud máte za pohovkou tmavou nebo křiklavě barevnou zeď, bude se vám v místnosti spát hůře, protože barva podvědomě působí na psychiku. U jednoho klienta jsme vymalovali ložnici, kde měl manželskou postel s úložným prostorem, z tmavě fialové na jemnou šedou s jemným geometrickým vzorem po stropě. Spánek se prý zlepšil. Není to kouzlo, je to fyziologie vnímání ba


Moje poslední rada zní: nepodceňujte světlo. Nástěnná malba na stěně, na kterou dopadá přímé slunce, se bude chovat úplně jinak než ta na severní straně. Barvy se přes den mění, sytost se posouvá. Když plánujete malbu, vezměte si vzorník a koukejte na něj v různých denních dobách. Mně se osvědčilo nalepit si na zeď velké čtvrtky s barvou a každý den kolem nich chodit týden. Až pak jsem objednala malíře. Stejně jako vybíráte foam mattress na slatted frame, abyste měli jistotu kvalitního spánku, musíte mít jistotu, že to, co na stěně zůstane, bude funkční za každého počasí a každé nálady. Stěny totiž nejsou jen pozadí, jsou to partneři vašeho náby


Věděla jsem, že základ musí být poctivý rám. Zvolila jsem postel s úložným prostorem s masivními dubovými deskami a slatted frame, který se při pohybu neozývá vrzáním. Pod matrací se ukrývá prostor pro čtyři zimní deky a pár polštářů – to je věc, kterou v malém bytě oceníte každý večer. Místo levného lamina jsem dala přednost difuznímu dubu v teplém tónu. Modern classic style totiž nesnese povrchnost. Když večer otevřu výsuvný box pod postelí a vytáhnu spacáky pro kamarády, mám pocit, že interiér se mnou spolupracuje, ne boj


Další past, do které jsem málem spadl, je barevnost. Člověk si řekne, že v malém prostoru musí mít všechno bílé, aby to opticky zvětšilo. Jenže bílá sedačka je noční můra každého, kdo pije kávu nebo má malé děti. Já jsem zvolil opačnou strategii. Tmavě modrá sedačka, světlé stěny a jeden kontrastní prvek v podobě dřevěného konferenčního stolku. Výsledek? Místnost působí větší, protože tmavý kus nábytku netahá pozornost do všech stran, ale soustředí ji na sebe. Stěny zůstanou neutrální a vzdušné. K tomu přidávám pár velkých polštářů s výrazným vzorem, které se dají jednoduše vyměnit, když chcete změnu. Vyhněte se malým, rozdrobeným dekoracím na každé poličce. Méně je více. Zejména v kombinaci s výkonným sedacím nábytkem, který už sám o sobě dominuje prost


První zásadní volbou byl sedací nábytek. Potřebovali jsme pohovku, na které se dá v klidu sledovat film, ale zároveň musí posloužit jako lůžko pro dvě osoby. Klasický rozkládací gauč mi připadal krkolomný, u pull-out sofy zase končíte s matrací ležící na zemi. Nakonec jsme zvolili model s click-clack mechanismem, který je ve skandinávském interiérovém designu velmi oblíbený. Stačí jen nadzvednout sedák, zacvaknout do polohy a během deseti vteřin máte rovnou plochu na spaní. Žádné tahání těžkých dílů, žádné hledání polštářů pod sedákem. Jenže pozor – click-clack vyžaduje dostatečný prostor před pohovkou, aby se plně vysunula. To nám v úzkém obýváku chvíli dělalo vrá


Můj byt dnes vypadá jako z časopisu, ale zároveň je plně obyvatelný. Návštěvy se diví, že v kuchyni o pěti metrech čtverečních dokážu uvařit tříchodovou večeři a pak hned vedle rozložit postel pro tři lidi. Tajemství je v tom, že každý kus nábytku má minimálně dvě funkce. A ta hlavní zůstává vždycky stejná. Ať už vaříte, pracujete, nebo spíte, musí to být pohodlné. Protože nakonec je jedno, jestli máte kuchyň za milion nebo za padesát tisíc. Důležité je, aby se v ní člověk cítil dobře a mohl v ní žít bez zbytečných kompromisů. A pokud k tomu přidáte pár chytrých detailů, jako je právě click-clack mechanismus nebo úložný prostor pod sedákem, pak i malá kuchyně zvládne pojmout celý váš sv